Žádné dvě planety nejsou stejné – ani pokud jde o jejich západy slunce. Když Slunce na Zemi klesá pod obzor, obloha rozkvétá do teplých odstínů oranžové, růžové a červené. To ale neplatí pro celou galaxii. Západy slunce samozřejmě souvisejí s vlastnostmi spektra viditelného světla , ve kterém světlo nabývá různých barev. Naše obloha se například jeví modrá, protože když světlo dosáhne zemské atmosféry, plyny (kyslík, uhlík a dusík) a molekuly nejvíce rozptylují nejkratší vlnové délky světla (fialové a modré). Když Slunce zapadá, je níže na obloze a světlo putuje dále hustší atmosférou . Jak se více světla rozptyluje, krátké modré vlnové délky se rozptylují a více delších červených a žlutých vlnových délek skutečně dosáhne našich očí.

Ačkoli je Mars naším planetárním sousedem, jeho obloha je téměř úplně opačná. Během dne je obloha nad rudou planetou, no, červená, ale na konci marsovského dne se tvoří modrý opar. Přestože zde působí stejná fyzika, různé atmosféry planet produkují kontrastní výsledky. Atmosféra Marsu ( nebo její absence ) se skládá převážně z oxidu uhličitého a prachu bohatého na železo. Právě tento prach , složený z větších částic než v zemské atmosféře, rozptyluje světlo jiným způsobem než na Zemi a vytváří tak během dne červenou oblohu. Když slunce zapadá, marsovský prach si zachovává více krátkých modrých vlnových délek . V roce 2020 NASA aplikovala tuto fyziku plynného světla k vytvoření „simulátoru západu slunce“, který ukazuje světelné projevy na konci dne na jiných planetách, měsících a exoplanetách – což dokazuje, že galaxie je skutečně kaleidoskop barev.